Vláda ČR
–
Stanovisko vlády
k návrhu poslanců Aleny Gajdůškové, Ondřeje Veselého, Petra Dolínka, Jiřího Běhounka, Jana Chvojky, Kateřiny Valachové, Jana Hamáčka a Bohuslava Sobotky na vydání zákona o zálohovaném výživném na nezaopatřené dítě a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o zálohovaném výživném)
(sněmovní tisk č. 126)
Vláda na své schůzi dne 11. dubna 2018 projednala a posoudila návrh zákona o zálohovaném výživném na nezaopatřené dítě a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o zálohovaném výživném) (sněmovní tisk č. 126) a zaujala k tomuto návrhu zákona neutrální stanovisko, a to zejména z těchto důvodů:
1. Vláda je obecně toho názoru, že nepříznivou sociální situaci rodin s nezaopatřenými dětmi je potřebné a nutné řešit bez ohledu na důvod, pro který se do takové situace dostaly. Obdobně jako v případě sněmovního tisku č. 118 (návrh zákona o náhradním výživném) vláda nepovažuje za věcně správné podporovat z veřejných prostředků odlišným způsobem rodiny, které se objektivně nacházejí ve stejné sociální situaci, resp. zvýhodnit rodiny, které se v nepříznivé sociální situaci ocitly z důvodu neplacení výživného. Vláda je toho názoru, že nepříznivou sociální situaci rodin s nezaopatřenými dětmi je spíše vhodné řešit prostřednictvím již existujících dávek pro rodiny s dětmi, které budou zrevidovány na základě závěrů pracovní skupiny ustavené za tímto účelem při Ministerstvu práce a sociálních věcí.
2. Návrh zákona je věcně totožný s vládním návrhem zákona o zálohovaném výživném (sněmovní tisk č. 1078), který byl předložen Poslanecké sněmovně v minulém volebním období. Vláda je však toho názoru, že zavedení zálohovaného výživného věcně problém neúplných rodin s nedostatečnými příjmy nevyřeší, neboť navrhované řešení se zaměřuje pouze na důsledky a nikoli příčiny složité situace rodiče, který pečuje o nezaopatřené dítě, ke kterému není plněna vyživovací povinnost. Vláda se proto domnívá, že je třeba se zaměřit především na primární úpravu vyživovací povinnosti a zajistit její vymahatelnost, rovněž i samotnou aplikaci práva opatrovnickými soudy v praxi a podmínky jejich činnosti včetně předvídatelnosti rozhodování o věcech výživného.
3. Přestože předložený návrh zákona vychází z vládního návrhu, který byl předložen v minulém volebním období, podle názoru vlády stále existuje v úpravě problematiky zálohovaného výživného řada nevyjasněných otázek, které mohou komplikovat provádění zákona v praxi. Problematické může být prokazování, že povinná osoba 2 měsíce neplní povinnost hradit výživné (§ 3), s ohledem na to, že návrh nevyžaduje podání žaloby na neplnění vyživovací povinnosti. S ohledem na zatížení Úřadu práce ČR by podle názoru vlády stálo za zvážení stanovit výši minimálního plnění, pokud je vyživovací povinnost plněna pouze částečně (§ 4). Pokud by bylo připuštěno i hrazení malých nevyplacených rozdílů, pak by návrh mohl například stanovovat u malých rozdílů možnost výplaty zálohovaného výživného 1x za čtvrtletí, s cílem snížit administraci ze strany Úřadu práce ČR. Úpravu výplaty zálohovaného výživného (§ 8) by bylo podle názoru vlády vhodné doplnit o ustanovení, která řeší otázku měny (česká měna) a způsob výplaty (hotovost, převod na platební účet určený příjemcem dávky, kdo určuje způsob výplaty). Zcela nedostatečně poslanecký návrh upravuje dobu legisvakance s ohledem na délku legislativního procesu a rozsah a složitost problematiky. Úřad práce ČR bude muset přijmout řadu nových zaměstnanců, vyškolit je v problematice zálohovaného výživného a vymáhání pohledávek, které vymohou podle kvalifikovaného odhadu zhruba z 10 %. Stejně tak by bylo třeba zajistit materiální zabezpečení nových státních zaměstnanců a vysoutěžení a poté vytvoření nového informačního systému k této agendě. V prvním roce účinnosti navrhované úpravy lze podle názoru vlády důvodně předpokládat jednorázový masivní nápor žádostí na Úřad práce ČR od všech potencionálních oprávněných osob ve věku až do 26 let.
Okomentovat