Jak získat střídavou péči?

PhDr. et Mgr. Pavla Šňupárková, Ing. Aleš Hodina

1. Oba rodiče se střídavou péčí souhlasí

Jestliže oba souhlasíte se střídavou péčí o své děti, nezbývá než vám pogratulovat k zodpovědnému rozhodnutí.

Doporučujeme vám uzavřít dohodu, kde upravíte případné finanční nároky (viz PORADNA), ale především frekvenci, v jaké se budete ve výchově střídat. V průměru bývá jeden až dva týdny. Měla by odpovídat věku dítěte (čím mladší dítě, tím rychleji odvykne druhému rodiči), dále vzdálenosti mezi rodiči, času, který vaše děti potřebují na přizpůsobení se změně prostředí, apod. Pokud by muselo docházet i ke střídání školy, je vhodné zvolit výrazně delší intervaly (viz též naše PORADNA). Namístě je i zvlášť upravit dobu svátků či prázdnin. Abyste předešli budoucím problémům, dohoda může obsahovat i způsob, jakým budete společně řešit důležité otázky týkající se výchovy.

Přestože se střídavou výchovou je možné (a vhodné) začít hned po vzájemném odloučení rodičů, dohodu by měl nakonec schválit i soud. Návrh takového podání si můžete prohlédnout například ZDE. I v případě shody mezi rodiči se ovšem stává, že některé soudkyně nejsou střídavé péči nakloněny a dohodu neschválí. Domnívají se zjevně, že dokáží pro dítě najít lepší řešení než to, na kterém se zodpovědně dohodli oba jeho vlastní rodiče. Pokud se vám nepodaří soud přesvědčit, můžete se buď proti jeho rozhodnutí odvolat, nebo praktikovat střídavou výchovu pouze na základě vlastní dohody. Takové řešení však vyžaduje vzájemnou a dlouhodobou důvěru.

Po uzavření dohody je třeba vhodnou formou seznámit se vzniklou situací i dítě. Nejlépe oba rodiče najednou. "Máme tě hodně rádi, ale společně si už tolik nerozumíme. Rádi bychom se o tebe starali oba, proto budeš bydlet týden u táty a týden u mámy." Především dítě ujistit, že za rozchod rodičů nemůže. Je to rozhodnutí rodičů. Oběma na dítěti záleží, proto chtějí být s dítětem oba co nejvíce.

2. Druhý rodič se o dítě nechce starat

Pokuste se druhého rodiče přesvědčit. Hlavně proto, že dítě citelně zasáhne, když prakticky ztratí jednoho z rodičů. I v případě, že tento rodič nebyl zdaleka ideální, jeho ztráta dítě poznamená do dalšího života. Nakonec i on by toho později mohl začít litovat, ale pak už bude obnovení jejich vztahu obtížnější. V neposlední řadě jde i o vás - výlučná péče o děti je dlouhodobě hodně náročná.

Nicméně pokud druhý rodič o výchovu svých dětí v žádném případě nebude mít zájem, je otázkou, jak by taková péče "z donucení" byla pro děti nakonec dobrá. Snažte se proto alespoň, aby s ním děti neztratily kontakt.

3. Druhý rodič se chce o dítě starat sám

Je smutné, když se rodiče nechtějí starat o své děti, ale ještě smutnější je, když chtějí, ale druhý rodič jim v tom brání a dětem jejich péči upírá. Možná by stálo za to pro začátek tomuto rodiči položit několik otázek:

I když to možná bude obtížná debata, zkuste si probrat, co mu na této variantě vadí. Pokuste se společně najít i pozitiva. Připomeňte mu, že přistoupení na střídavou péči neděláte pro sebe ani pro druhého rodiče, ale pro vaše děti.

Pokud však i poté bude chtít děti připravit o vaši výchovu, nezbyde vám, než se s návrhem na svěření dítěte do střídavé péče obrátit na soud (okresní soud v místě bydliště dítěte). Bude-li zjevné, že dohoda není možná, doporučujeme podat návrh k soudu co nejdříve. Zatím co ten zodpovědnější rodič se stále marně snaží zachovat rodinu nebo se alespoň domluvit na péči o děti (a neuvědomuje si vážnost situace), ten druhý už často začíná skrytě dělat různé účelové kroky. Je pak lepší popsat soudu pravdivě situaci jako první, než se jako druhý pouze bránit a vyvracet nepravdy. Praxe ukazuje, že soudy rozpad rodiny bohužel spíše podporují a navrhovatele nijak nediskvalifikují, spíše naopak. Ostatně v případě, že nakonec dojde k dohodě, lze návrh vzít jednoduše zpět. Soudní poplatek se neplatí.

Jako předloha návrhu může posloužit citovaný VZOR, samozřejmě s tím rozdílem, že místo "schválení dohody" budete žádat o "úpravu výchovy a výživy". Jestliže vám druhý rodič už nějak brání ve výchově dětí, nebo existuje vážná hrozba takového kroku, je namístě zároveň podat i návrh na zatímní úpravu poměrů předběžným opatřením (§ 74 a násl. o.s.ř.). V něm můžete žádat, aby soud ustanovil dětem střídavou výchovu ihned, a to až do doby, než dojde k definitivnímu rozhodnutí. Ať už podáváte návrh spolu s předběžným opatřením nebo bez něj, argumentujte vždy zájmem dítěte, níkoliv zájem svým.

K tomu doporučujeme v návrhu shrnout všechny podstatné věcné i právní argumenty (detaily můžete čerpat z uvedených článků):

1. STŘÍDAVÁ PÉČE JE PROKÁZANĚ PRO DĚTI LEPŠÍ. Rozvod nebo rozchod rodičů dítě téměř vždy nějak postihne, ale střídavá výchova je pro něj v takovém případě nejmenším zlem. Děti ve střídavé péči obou rodičů jsou významně lépe adaptovány ve všech ukazatelích: tělesné a duševní zdraví, rodinné vztahy, behaviorální a emoční adaptace, sebeúcta – než děti v péči jednoho rodiče. Dikce zákona o rodině (viz ODKAZY) v § 26 také preferuje střídavou výchovu - na první místo při rozhodování staví zájem dítěte, který je z výše uvedeného zjevný.

2. STŘÍDAVKA FUNGUJE I PŘI ROZBROJÍCH RODIČŮ. To dokládají i příklady z praxe. Oba rodiče se bojí ztráty dítěte v případě, že nedodrží soudem stanovená pravidla střídavé péče. Ve výlučné péči by mohlo být dítě pečujícím rodičem zmanipulováno, „zabarikádovalo“ by se a druhého rodiče ztratilo. Střídavá péče tak účinně brání vzniku syndromu zavrženého rodiče. Navíc přirozeným způsobem nutí rodiče komunikovat alespoň o nejzákladnějších problémech jejich dětí.

3. Překážkou střídavé péče není ani školní docházka, ani vzdálenost mezi rodiči. Naopak, s rostoucí vzdáleností roste i riziko, že při výlučné péči jen jednoho rodiče dítě ztratí kontakt s druhým rodičem a dojde u něj ke vzniku syndromu zavrženého rodiče. Změnu mezi dvěma domovy většina dětí snáší dobře, naopak je v mnoha ohledech může obohatit. Komplikace s ní spojené jsou řešitelné a nevyváží ztrátu výchovy jednoho z rodičů (viz PORADNA).

4. Další argumenty můžete čerpat například z článku NÁVRH RODIČŮ NA STŘÍDAVOU VÝCHOVU PRO SOUD: Pro jednoho rodiče je výchova dítěte trvalá vysoká zátěž. Podílejí-li se na ní oba rodiče, pak se tento úkol plní lépe, kvalitněji. Podle článku 29 Úmluvy o právech dítěte (viz ODKAZY) výchova dítěte má směřovat k rozvoji osobnosti dítěte, jeho nadání a rozumových i fyzických schopností v co nejširším objemu. Existuje-li pravidelný, smysluplný a láskyplný vztah mezi dítětem a rodičem, pak v případě krizového vývoje je pomoc druhého rodiče spontánní, automatická, samozřejmá...

5. Právo na péči a výchovu obou rodičů vyplývá mimo jiné i z čl. 7, 9 a 18 Úmluvy o právech dítěte. Zde je například uvedeno: "Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby byla uznána zásada, že oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte." Podobná ustanovení najdeme i v čl. 32 Listiny základních práv a svobod (LZPS). Text LZPS je také v rubrice ODKAZY.

6. Jeden z rodičů nemůže pouhým nesouhlasem se střídavou péčí bránit dítěti, aby se mu dostalo péče druhého rodiče. Opačný postup je v rozporu se základním právem druhého rodiče na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny a současně zásahem nejen do jeho základního práva vychovávat a pečovat o své dítě dle čl. 32 odst. 4 Listiny, ale i do základního práva dítěte na rodičovskou výchovu a péči dle téhož článku Listiny. K tomuto závěru dospěl koncem února 2010 náš Ústavní soud (viz ÚSTAVNÍ SOUD: NESOUHLAS MATKY SE STŘÍDAVOU PÉČÍ).

7. Nezapomeňte také doložit svou schopnost se o dítě dobře postarat, a to z hlediska časových možností, zázemí, hmotného zabezpečení, možností a schopností dítě rozvíjet apod. Kritéria, která by měl soud posuzovat, najdete v § 26 odst. 4 zákona o rodině. Přestože primárním vodítkem je zájem dítěte, a ten je jednoznačně lépe naplněn ve střídavé péči, i ostatní kritéria mohou při rozhodování soudu hrát svou roli. Zákon vyžaduje, aby byl rodič "způsobilý dítě vychovávat".

8. Soud má posoudit, zda je rodič způsobilý dítě vychovávat, ale ne dělat soutěž a vybírat "lepšího rodiče". V tomto duchu sepište i svůj návrh, raději vyzdvihněte svá pozitiva, než negativa druhého rodiče. Odmítněte předem takové stavění rodičů proti sobě, a to i v rámci případných znaleckých posudků (viz např. článek SOUDNÍ ZNALCI V OPATROVNICKÝCH SPORECH). Pokud jsou oba rodiče způsobilí vychovávat (a taková je jistě většina rodičů), není důvod, proč by tak nemohli činit i nadále. Je to v zájmu dítěte.

Návrh by měl být pouze několikastránkový, ne přespříliš obsáhlý. Skutečnosti v něm uváděné doložte důkazy, vhodné jsou např. fotografie ze společných aktivit s dětmi. Pokuste se, pokud to bude možné, ještě před podáním návrhu získat pro něj podporu i u opatrovníka dítěte (místně příslušné oddělení sociálně právní ochrany dětí - OSPOD). Při tom všem také dbejte na to, abyste si mezitím nenechali druhým rodičem dítě vzít (unést).

Buďte však připraveni i na to, že napoprvé se svým návrhem neuspějete, dokonce že se soudní řízení může nakonec vléci roky. Obrňte se v takovém případě trpělivostí, nevzdávejte se a nenechejte se znechutit ani neférovými praktikami druhého rodiče nebo dokonce státních orgánů. Děti za to stojí. Přečtěte si další naše ČLÁNKY, ZKUŠENOSTI RODIČŮ, SOUDNÍ ROZHODNUTÍ, odpovědi v PORADNĚ, můžete se zapojit do DISKUSE...

Další postup bude pak záviset na konkrétní situaci, přístupu druhého rodiče, soudu, OSPOD. Možná budete potřebovat dobrého zástupce pro soudní řízení, psychologické posudky apod. Budete-li chtít využít pomoc našich odborníků, napište nám na e-mail POMOC@STRIDAVKA.CZ.