HLAVNÍ STRANA
Hodina změny - diskuse o potřebných změnách
INFORMACE
ČLÁNKY
DISKUSE
ODKAZY
rodič.eu


Obhajoba k trestnímu stíhání pro zanedbání povinné výživy

OS pro Prahu 10


Závěrečná řeč obžalovaného - z protokolu pořízeného soudem ve věci 3 T 94/2012 (v původním znění bez úprav)


Státní zastupitelství – autor obžaloby zapomněl prokázat, že trestní řízení je ta poslední možnost, která by vedla úspěchu v zaopatřovací povinnosti. Ve všech podáních jsem poukazoval na § 12 tr. zkn. jak právní normy v ČR, ze které vyplývá, že sankce přicházejí na pořad dne, až poté, co byly neúspěšně aplikovány jiné právní postupy dle civilních právních předpisů. Je přímo výsměchem soudu, že SZ se touto otázkou nezabýval. Jak může SZ podávat obžalobu a neprokázat, že předešlá jednání byla neúspěšná. Mám obavy, že pracovníci SZ trestní zákoník neznají. Já jsem zde navrhoval, aby se účastnili doškolení, že neumí rozeznat rozdíl mezi zaopatřovací povinnosti a placením výživném. Neplacení výživného není trestní čin(?). V řízení nevyplynulo nic o tom, že by se SZ touto otázkou zabývalo.

Matka netvrdila, SZ neprokazovalo, že se matka snažila předat mi dítě do výlučné výchovy, abych mohl zaopatřovací činnost vykonávat. Svědkyně vypověděla, že o ní vůbec neuvažovala… SZ si podá obžalobu, aniž by matka umožnila tuto zaopatřovací povinnost způsobem, který by byl přiměřený, vykonávat. Matka zde vypověděla, že formu střídavé péče kategoricky odmítla. Co to má znamenat? Já byl připraven tuto péče vykonávat a SZ si klidně podá obžalobu, aniž by tuto otázku měl vyřešenou. O tom, že by matka připravovala nezl. k pravidelnému styku s otcem, vůbec z její strany nepadlo ani slovo. V obžalobě o tom není ani čárka. Že by matka podala návrh na výkon rozhodnutí, tedy rozsudku opatrovnického soudu o svěření nezl. do výchovy, ze strany SZ nepadlo ani slovíčko. Oni nevědí, jestli matka podala návrh zdejšímu soudu na výkon rozhodnutí, jim je jedno, jestli matka podala návrh k soudnímu exekutorovi, aby tuto částku ode mne vymáhal.

Co se SZ , který neví, jak má obžaloba vypadat. Je o jak za komunistického prokurátora, jenom vyměnili paragraf. Udivilo mě, že bylo nařízeno hl. líčení, když obžaloba nesplňuje tyto náležitosti. Soud nebude toto zjišťovat. Nemá investigativní zkušenosti, aby za SZ obstarával důkazy. to musí předložit obžaloba. Nic takého ani netvrdí ani neprokazuje. Nic, vůbec nic. Na co tam jsou? Jakoby by nezaznamenaly, že se změnil tr. zákoník. Myslím si, že SZ bude zajímat názor profesora Pavla Šámala. Je to autor tr. zákoníku. Nebyl nikdy členem KSČ, jeho morální kredit a odborné znalosti jsou na nejvyšší úrovni. Dovolím si citovat. „Ze subsidiriálního charakteru tr. práva vyplývá, žee trestně právní ochrana …………. zejména práva správního, občanského a rodinného, obchodního atd. neboť trestně právní řešení je třeba považovat vždy za nejzazší v zásadě „Ultima rácio“. Lze říci, že tr. zákoník chrání práva fyzických a právnických osob, atd. jen tehdy, jestliže právní prostředky jiných právních odvětví k jejich právní ochraně nepostačují. Smekám před odvahou SZ, předlož obžalobu, aniž mají vypořádanou subsidiaritu jejich podání. To prokázáno nebylo.

Vrátil bych se k jednotlivým důkazům. Řekl bych, jako trumfové eso celého řízení byla výpověď nezl. Po jejím skončení jsem byl opravdu špatný, to jsem již avizoval. Něco jiného je nenávistná slova číst v protokolu policie %CR a něco jiného je vyslechnout na vzdálenost 2 metry 50 cm, . Opravdu, to co pronesla, muselo otřást každým slušným člověkem. Ona vypověděla, že pokud jde o styk s otcem, neprobíhá, protože sama nechce. Ovšem kontakty neudržuje. V posuzované době se setkala s otcem, pouze, když šla ze školy a já jsem před tou školou stál. Na otázku, zda-li její matka ukládala, aby svého otce ctila a respektovala, odpověděla, že tuto věc ponechala matka zcela na mě. Na otázku, zda mě navštěvovala ve Štěrboholích – nenavštěvovala. Psal jsem jí 20 emailů, ona si na ně vůbec nevzpomíná. Že bych jí psal SMS, jestli mě přála v mokách dvou letech k narozeninám – nepřála. Na otázku, zda ví, jaké jsem měl narozeniny letos v červu, odpověděla – nevím. Měl jsem 55 let, což je kulaté výročí, aby si potomek na svého otce vzpomněl. O tom, že by mi přála k vánocům, k novému roku, svátku atd. jsem si mohl nechat zdát. Na vše odpověděla záporně. Ted byla otázka: jaký je její poměrů vůči mé osobě – odpověděla – nenávistný. To muselo všemi zde u soudu otřást. Měl jsem co dělat, abych se nerozplakala. Tento nenávistný vztah podle jejího sdělení trvá od roku 20087 resp. 2009. Výživné chce, abych jí platil, ale dárky ne. Jenom peníze. Zda mě informuje o studiu atd.. to mě neinformuje. Vloni měla nezl. dcera 15narozeniny, což je zlomový okamžik, stává se částečným občanem s určitými právy atd. dostává občanský průkaz. Nepozvala smě, nechtěla mě tam. Vysvědčení z gymnázia mi za poslední léta neukázala. Na mou otázku, zda v budoucnu by mohla uvažovat, zda by se její vztah vůči mě mohl změnit, odpověděla, že nikoliv. O tomto bych pane předsedo mohl hovořit několik desítek hodin, každý si může udělat sám obrázek. Nebudu zacházet do detailů. 

To by stačilo, z hlediska obžaloby vůči mé osobě. Tuto obžalobu toto neguje. Právní konstrukce se zhroutila jako domeček z karet. Po tom „výprsku „ SZ při minulém jednání jsem očekával, že v sobě najde trochu cti a obžalobu vezme zpět. Nestalo se tak. Je to jejich rozhodnutí, oni jsou na to zvyklí. Dále vypovídala matka nezletilé. To je také unikum. Dle její výpovědi: „Dceru jsem vychovala dobře, dcera nemá k obž. nenávist. Myslím, že jsem vedla dceru k tomu, aby svého otce respektovala a ctila. atd..“ Začal se mi zvedat žaludek, je to eufemismus, nedá se to číst. Je vidět, že matka je zjevně zmatená, neví, jak dceru vychovává, nezná její názory. Není schopna se orientovat v prostoru a v čase. Před deseti lety jí vychovávala k lásce a respektu k rodičům. Matka je zmatená. Z toho vyplývá z důkazu výpovědi  matky, že je zmatená nebo lhala. Jak je možné, že SZ nezasáhlo, když účastník v pozici svědka podává křivou výpověď.? Jak to, že zde není tr. oznámení z křivé výpovědi matky. Dále je zde možnost, že si ze soudu dělala legraci. Výpověď matky a dcery jsou diametrálně odlišné. Dcera vypovídala spontánně, nic nepředstírala, matka si asi ze soudu dělala legraci, to už hraničí s pohrdáním soudem, Jak to, že SZ nezahájilo trestní stíhání ve věci křivé výpovědi? Kriminalizovat otce, za to, že chce vychovávat své dítě, to ano. Ale potrestat matku za to, že křivě vypovídá, že pohrdá soudem, apod. to už ne. To je pěkná spravedlnost!

Tyto dva důkazy ve svém celku i jednotlivě obžalobu totálně zbouraly. Nic neprokazují, ani z toho, co obžaloba sama tvrdila, naopak, to co jsem tvrdil já, obžalobu vyvracejí. Další důkaz, který byl proveden v tomto řízení, byl rozsudek zdejšího soudu o výchově a výživě, který byla nezl. svěřena do výchovy matky a m,ě stanovena povinnost hradit výživné. Probírali jsme vše možné, ale jednu věc jsme neprobírali. Kdybych byl ve škole, tak se zeptám: děti, co v tom rozsudku chybí?“ Chybí tam jedna věc pane předsedo, jak se otec bude podílet na výchově nezletilé. Soudkyně opatrovnického soudu nepochybně zná judikaturu, článek 32 Základní listiny práv a svobod je uvedeno, že péče o děti je právem rodičů, děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Paní soudkyně jistě zná § 26 zák. o rodině, kde je soudcům ukládáno následující: při rozhodování o svěření dítěte při rozvodu rodičů je právo………. a udržování osobního kontaktu s nimi. To paní soudkyně Horáčková v těchto právních úkonů nečinila, ačkoliv to bylo její povinností. Jak je možné, že tato soudkyně flagrantním způsobem pohrdá českou ústavou a českými zákony. Český stát jí pověřil aby dohlížela nad tím, že oba rodiče mají povinnost i právo dítě vychovávat. Jmenovaná soudkyně se dopustila minimálně přečinu maření dle § 330 tr. zkn. , ne-li o zneužití pravomoci úřední osoby. To co jsme zde slyšeli ze strany matky a nezletilé, je vizitka práce soudkyně Horáčkové. Takto mě zprznila mou dceru. Jak to, že SZ nepodalo na soudkyni Horáčkovu trestní oznámení ? Podkladů mělo dost. Od čeho máme SZ které kryje trestnou činnost soudců. Co si má o tom obyčejný občan myslet. Jak dlouho bude soudkyně prznit život dětem. a rodičům. Co matka nezletilé? Jak na to bude reagovat SZ. Existuje § ohrožování dítěte. Jakého spratka vychovala matka ? SZ má za povinnost stíhat každý trestný čin o kterém se dozví.

Dále bych se zmínil o vyjádření mého smluvního partnera. Chci připomenout, že určitá paralela mezi odepřením výživného vůči oprávněné osobě od povinné soby v občanském zákoníku a to je vydědění. Jestli zemřelí vydědí nezdárného potomka, tak on může argumentovat tím, že dědictví je neplatné, protože zemřelí měl ve své době slušné příjmy. Takto to samozřejmě vůbec není. Je to totožné i v tomto případě. pokud nezl. se chovala tak, jak bylo prokázáno a to nad vší pochybnost, tak výše příjmů, které jsem pobíral v té době, je pro posouzení z hlediska trestně právního zcela irelevantní. Důkaz – potvrzení organizace o ničem nevypovídá, je to plácnutí do vody. Dcera tady sama vypověděla, že studuje na gymnáziu, tříletém, v Praze , má hezké vysvědčení, dobrý prospěch, dalo by se říci, že patří k premiantům třídy. navrhoval jsem důkaz provedení vysvědčení za 5 let studia, uznávám, že to jako hlavní důkaz to nehraje roli, nicméně, platí jedno, dcera byla v gymnáziu vyučována výchovou k občanství. 1-4 ročník studia měla pět jedniček a tři dvojky. V posledním ročníku měla z tohoto předmětu dvě dvojky. Celkově za pět let studia měla 6x vyznamenání, 4x prospěla s tím, že nejhorší průměr činil 1,67. Pan předseda ví, kam mířím. Toto dítě v době, kdy SZ specifikovalo obžalobu, toto dítě mělo mezi 14-15 lety, tak toto dítě s takovým prospěchem si muselo být naprosto jednoznačně vědomo, jakým způsobem se ke svému rodiči chovat. Nečinilo tak. Spontánně vypovídalo o své nenávisti vůči otci, o tom, jak se snaží na mě zapomenout. Dcera opakovala neustále o odporu vůči mě, nenávisti, nestála o mou výchovu, odmítala se se mnou stýkat atd.. Nesvalujme všechno tedy na její okolí, nelze takto jednoznačně tvrdit, že nic není černobílé. Na její straně je také značný podíl viny za zcela nepřípustné chování vůči jejímu otci, takto musí nést následky.

Svět miluje rovnováhu. Snažíme se í udržovat, toto vše platí i ve vztazích mezi lidmi. Každý vstupuje do právního vztahu, ať si t  uvědomuje nebo ne. Tyto vztahy rozhodně nemůžou fungovat, pokud jeden z účastníků má z toho ztahu zisky a druhý ztráty. Nemůže existovat funkční vztah mezi lidmi, pokud jeden vyhrává 100 a druhý naopak. Není možné, abych soustavně prohrával 0:100 a druhá vyhrávala 100:0, . Strany poskytují vzájemně plnění, lapidárně řečeno: něco za něco. Co mi poskytuje moje dcera ve vztahu otec a dítě? Slyšeli jste, že by mi něco poskytovala? pouze nenávist, pohrdání, odpor a mohu pokračovat. A já jí mám za toto pohrdání něco poskytovat? Mezi lidmi se toto nazývá spravedlnost. Je spravedlivé, aby ona vůči mě, ať už je vedena matkou či sama o své vůli – mnou pohrdala a nenáviděla. A já jí poskytoval soudem stanovené výživné? Ne, říkám, rozhodně NE! Vracím se ke svým rodičům, stejně by konal můj otec. Já jsem v období puberty také měl období vzdoru, jako každý, ale jak léta běžela, tak jsem si uvědomoval, že ta role otce byla nezastupitelná. Děkuji mu, jak mě připravil pro život. Po stránce vlastností, které má mít každý chlap. Prostě aniž by mě vychovával otec, tak by ze mě nebyl plnohodnotný člověk. Co z té nešťastné dívky vyroste? Nikdo nepochybuje, že je schopna vystudovat vysokou školu, chcete pane předsedo, aby učila vaše děti? Aby vychovávala děti? Nebo za 15 let může sedět v této budově jako opatrovnická soudkyně. Chcete aby rozhodovala tato osoba o vašich, chraň nás pánbůh, aby mohla něco takového vykonávat.

Cti otce svého i matku svou, abys dlouho žil a vedlo se ti dobře na zemi. To nejsou slova náboženského fanatika středověku, to je páté přikázání Bible. Podle obžaloby, podle českého opatrovnického systému, podle orgánů péče o dítě, toto přikázání by mělo znít jinak: pohrdej otcem svým, aby co nejdříve zemřel a ještě před tím navalil všechny prachy, abys je mohl utrácet. To je souvislost s historií dobrých mravů, tradovanou stovky, tisíce let, každopádně se jedná o staletí, která lidskou společnost formovala tak, aby rodiče a děti žili v harmonii. Samozřejmě rodič nebude nenávidět své Dítě, je to jeho krev, je to jeho všechno. Ale u dětí to možné je, umožňuje to český opatrovnický systém, v podstatě za toto nemravné chování bojuje zde přítomná státní zástupkyně, za to, že jsem celou dobu chtěl dítě vychovávat, tak mě ještě kriminalizuje, navrhuje trest odnětí svobod,y to je zvrácený výklad trestního práva, ze kterého se mi zvedá žaludek. To by se společnost dostala do záhuby. Jsou zde relevantní síly, které se o to snaží. Vidíme zde projevy …. to je rozsudek soudkyně Horáčkové, de facto, aniž by vydala výrok o tom, byl jsem zbaven rodičovských práv. Ze mohu každý druhý víkend vídat s dcerou, soudkyně to nevydala, neučinila tak.

Dítě je povinnost své rodiče ctít a respektovat. Toto také není výkřik ze středověku, ani to nevykopali ze starého Říma, je to § 35 zákona o rodině českého státu. Platí od 1.8.1998. Zatímco, ono páté přikázání Bible ukládá potomkům, aby své rodiče ctili, takt toto ustanovení zákona ukládá, aby své rodiče děti respektovali. Slyšel zde někdo jediné slůvku nezletilé o respektu? Ani jedno. Nad tím vším měla dohlížet soudkyně Horáčková. Jakým způsobem, to jsme viděli při výpovědi matky a dcery. Soudkyně několik let ničí životy dětí a činí rodiče nešťastnými. Kromě nenávisti vůči otcům, se snaží o rozbití heterosexuální rodiny. Dítě musí být odděleno od otce, otec nesmí své dítě vychovávat, dítě může vychovávat kdokoliv, podle této zrůdné ideologie. To vidíme v rozsudku soudkyně Horáčkové. Dítě může vychovávat matka, milenec matky, druh matky, rodiče matky, sourozenci matky, všichni, vyjma otec. To je zakázáno touto ideologií. Otec musí být striktně oddělen. Já se ptám pane předsedo. Jaký je rozdíl mezi režimem v době nacistického protektorátu Čechy a Morava a mezi opatrovnickým rozsudkem soudkyně Horáčkové? Která mě oddělila od mé dcery, je to ve svém důsledku to samé. Jaký je rozdíl mezi komunistickou státní moci, která svými perzekucemi oddělovala rodiče od dětí , když je posílala do uranových dolů, nápravných zařízení a mou kriminalizací za to, že chci své dítě vychovávat? Škoda, že to nebylo provedeno jako důkazu, no. uvidíme.

Ve své obhajobě písemné jsem dokládal důkazy o tom, že jsem se od srpna 2009 ve 23 případech obracel na zdejší opatrovnický soud. Ani jednou mi nebylo pozitivně vyhověno. Ani jednou. Soudkyně Horáčková všechna má podání pod různými právními kličkami zastavovala, zamítala, dalšími způsoby konala tak, abych nemohl svou dceru vychovávat. Od července 2010 jsem se 12x obrátil na orgány OSPOD, aby mi pomohli ve výchově nezletilé. Naprosto nulový výsledek. Nejprve zkoušeli, že nerozuměli, co po nich žádám. Dělali ze sebe hlupáky. Když jsem jim vyjmenoval 10 způsobů nápravy, ani jeden neaplikovali. Poslední odpovědi byly tak drzé a hanebné, že tvrdily, že je třeba právo nezletilé nenávidět svého otce, respektovat. Takto hluboce jsme klesli. Co mám s tou nezletilou dělat? Kdo mi jí napraví? Je to evidentně doživotně duševně zmrzačené dítě. To mám opět žádat soudkyni Horáčkovou, po 13 se obracet na OSPOD, které by se mělo jmenovat devastační oddělení. Kam si mám jít stěžovat.? Pravda, v Brně bych mohl si jít stěžovat na nádraží, v Praze na lampárnu, možná, že by mi tam vyhověli. Když stát to zprznil, tak ať si to sám napraví.

Já v té věci již nic podnikat nebudu. Než se dcera dostala do opatrovnického soudu a orgánů péče o dítě, byla to milující a milovaná dívka. Vyšla ze spárů těchto zvrácených orgánů, je to nenávistný do smrti paralyzovaný obludný jedinec. Já se její převýchovou zabývat nebudu. Když jí český stát zprznil, tak ať to napraví. Až z ní bude slušná dívka, která bude svého otce podle litery zákona ctít, nežádám nic nadstandardního, může mi zavolat, Pak se uvidí. Do té doby, opakuji, do té doby, kdyby mi hrozil trest smrti, nedostane toto dítě ode mne ani korunu. Nikdy! Do té doby, nikdy.

Prováděli jsme zde důkaz o tom, jak se matka nezletilé zmocnila rodinných úspor, důkaz byl proveden na částku převyšující 500 tisíc, de facto se jedna lo o milionu, státní orgán neudělal nic. Co je to zas stát, Česká republika, kde manželky mohou beztrestně rabovat rodinný majetek, aniž je někdo žene k zodpovědnosti. Jsou dokonce orgány veřejné moci kryty. Matka sama vypověděla, že v říjnu 2010 se svévolně odstěhovala ze společného obydlí, vzala s sebou vše, co mohla pobrat, vzala i to nejcennější, naše dítě. Opatrovnická soudkyně jí kryla, stejně tak orgány devastace dětí, kam jsem se obrátil, že nemohu své dítě vychovávat, že ho matka unesla. Nevykonali vůbec nic. Co je to za stát, kde matky mohou beztrestně unášet dětí, otcové nemohou své děti vychovávat a když usilují o to, aby je mohli vychovávat, tak jsou za to kriminalizováni. Co je to za zparchantělý stát, který pohrdá vlastní ústavou, když pohrdá zákony, když orgány péče o dítě mají jasně stanovená zákonná pravidla. Soud pro lidská práva ve Strasburgu jak na běžícím páse odsuzují ČR za nedodržování základních práv a svobod občanů. Zejména do očí bijících je to v případech, kdy stát brání rodičům, asi v 95% otců – vychovávat své děti. Evropský soud pro lidská práva konstatuje unisono, pravidelně, že Český stát nedodržuje právo občana na rodinný život. To je to právo, které jsem se za minulé 3 roky soustavně, to mi nikdo nemůže upřít, kdy jsem se v 35 případech vůči českému státu domáhal. Domáhal jsem se práva na život ... Nebojím se říci, že 3 minulé roky se mnou český stát nakládal jako s dobytkem. I zvířata na území české republiky mají právo vychovávat svá mláďata. I opice v ZOO v Praze v Troji mají právo vychovávat svá mláďata. Pouze čeští otcové prašiví, nenávidění, pohrdaní, kriminalizovaní, perzekuovaní toto právo nemají.

Já se ptám? Co je to za zpupný stát, kde otcové pláčí, nejenom já. Ale tisíce dalších ponižovaných a diskriminovaných otců proplakalo desítky slz, protože nemohou vychovávat své dítě. Dokáže se někdo vžít do otce, které miluje své dítě a orgány mu v tom účinně brání? Český vládní establisment udílí rady okolním státům, státům na celém světě, jak jsou porušována lidská práva, co mají dělat, aby se nekonalo. Slyšel někdo, že by v některém státě muži plakali? Všeho do času. Dějiny lidstva zdaleka ještě neskončili. Může se stát za pár let , že se český stát ocitne v ohrožení. Myslí si někdo, že tito diskriminovaní, ponižovaní prašiví muži budou s nasazením vlastních život a se zbraní v ruce tento hanebný stát bránit? Já za sebe mohu říci, nikdy, nikdy. Mohu zde říci, že na jaře 2012 bez ohledu na následky, které by mi z toho hrozili či budou hrozit, jsem soudkyni Horáčkovou proklel. Písemně jsem jí napsal, že jí proklínám. Nikdo se nebude divit, když řeknu na závěr:

Proklínám tento stát a stydím se za něj!


Převzato ze serveru Adikia


28.11.2017

Diskuse k článku (max. 650 znaků):


Navštivte také naši hlavní DISKUSI.


Výživné na dítě - informace a diskuse na téma výživné na děti


PŘIDAT DO OBLÍBENÝCH
INFO@STRIDAVKA.CZ