Mgr. Michaela Sigmundová, Ph.D.
I. Právní úprava mediace
Téměř po osmi letech legislativních prací byl dne 2. května 2012 Parlamentem České republiky schválen zákon č. 202/2012 Sb. o mediaci a o změně některých zákonů (ZÁKON O MEDIACI), který je účinný od 1. září 2012. Česká republika tak splnila povinnost, ke které ji zavázala Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/52/ES ze dne 21. 5. 2008.
Možná se čtenáři tohoto článku již s mediací setkali dříve. Nicméně mediace prováděná na základě zákona o mediaci přináší mnohé zásadní změny, pro které by měla být více využívanou možností řešení sporů v rámci mimosoudních jednání nebo už dokonce v průběhu zahájeného řízení u soudu. Do účinnosti zákona o mediaci mohli mediaci provádět mediátoři na základě živnostenského oprávnění. Právní úprava tedy nekladla na mediátora žádné zvláštní odborné nároky a mohl ji vykonávat kdokoli, kdo splňoval podmínky pro získání volné živnosti.
Zákon o mediaci tuto praxi mění a přináší nový pojem „zapsaný mediátor“, který vykonává činnost mediátora na základě zákona o mediaci. Mediátorem se podle tohoto zákona může stát pouze osoba zapsaná v seznamu vedeném Ministerstvem spravedlnosti, které vykonává dohled nad výkonem činnosti mediátorů. Jestliže je zapsaným mediátorem advokát, pak odborný dohled nad jeho činností vykonává Česká advokátní komora.
Ministerstvo spravedlnosti zapíše do seznamu mediátorů pouze osobu, která je způsobilá k právním úkonům, je bezúhonná, získala vysokoškolské vzdělání v magisterském nebo navazujícím magisterském programu v České republice či obdobné vzdělání v zahraničí, složila zkoušku mediátora či jí byla uznána předchozí kvalifikace a nebyla v posledních pěti letech před podáním žádosti vyškrtnutá ze seznamu mediátorů.
Zkouška mediátora obnáší ověření odborných znalostí a dovedností, a to z oblasti mediace, dalších způsobů mimosoudního řešení sporů, mediačních technik, základních lidských práv a svobod, občanského, obchodního, pracovního a rodinného práva, práva na ochranu spotřebitele, občanského práva procesního a základů psychologie a sociologie. Zkouška má část písemnou a praktickou, při které uchazeč musí prokázat schopnost vést mediační jednání.
Pokud by někdo v rozporu se zákonem o mediaci použil označení „zapsaný mediátor“ nebo podobné označení, lze mu za tento přestupek uložit pokutu do výše 100.000,- Kč.
Existence zákona o mediaci však nemění nic na tom, že i nadále mohou mediaci vykonávat mediátoři, kteří nejsou zapsanými mediátory v seznamu Ministerstva spravedlnosti. A protože jejich vzdělávání není zákonem stanoveno, lze pouze doporučit zájemcům o mediaci, aby se předem dotazovali mediátora na jeho kvalifikaci. Proč je výhodnější zvolit služby zapsaného mediátora, si vysvětlíme níže.
II. Změna souvisejících právních předpisů
Zákon o mediaci stanoví, že promlčecí doba ani lhůta pro zánik práva neběží ohledně práv, která jsou předmětem mediace v případě, že je mediace vedena v jiném členském státě podle právních předpisů tohoto členského státu.
Došlo také ke změně zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Na základě návrhu účastníků mediace může soud rozhodnout o tom, zda schvaluje mediační dohodu uzavřenou dle zákona o mediaci, a to do 30 dnů od zahájení smírčího řízení soudem. Soudní poplatek za schválení smíru činí 500,- Kč. Zákon č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, umožňuje vrátit 80% zaplaceného soudního poplatku, pokud dojde ke schválení smíru mezi účastníky řízení předtím, než je ve věci samé rozhodnuto.
Soud může nařídit účastníkům soudního řízení první setkání se zapsaným mediátorem v rozsahu tří hodin a přerušit řízení nejdéle na dobu tří měsíců. Jestliže se účastníci soudního řízení neshodnou na osobě mediátora, vybere jej předseda senátu ze seznamu vedeného Ministerstvem spravedlnosti. Proti usnesení jímž bylo nařízeno první setkání s mediátorem nelze podat odvolání. Odměna mediátora v tomto případě činí 400,- Kč na hodinu a účastníci mediace hradí tyto náklady každý jednou polovinou. Pokud jde o účastníka osvobozeného od soudních poplatků, hradí odměnu mediátora stát. Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Bohužel toto sankční ustanovení se nebude aplikovat ve věcech, kde žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu, což je právě opatrovnické řízení.
Stát má ve věcech výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí proti povinnému rodiči právo na náhradu odměny mediátora za první setkání, kterou platil, pokud u povinného rodiče nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Je-li to účelné, může soud tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí, popřípadě o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, nařídit první setkání s mediátorem v rozsahu tří hodin.
Další změna se týká zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.
Zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů doznal změny v ustanoveních upravujících promlčení. Soudní nebo rozhodčí řízení zahájené proti jednomu spoludlužníku nebo mediace zahájená s jedním spoludlužníkem způsobuje, že přestala běžet promlčecí doba proti jinému spoludlužníku, jenž je s ním ohledně projednávaného nároku zavázán společně a nerozdílně, jestliže jej věřitel vyrozumí písemně o zahájeném řízení nebo zahájené mediaci před uplynutím promlčecí doby. Je-li zahájeno proti věřiteli, jehož právo se promlčuje, soudní nebo rozhodčí řízení třetí osobou nebo je-li mezi věřitelem a třetí osobou zahájena mediace ohledně závazku, k jehož splnění použil věřitel plnění poskytnuté dlužníkem, přestane běžet promlčecí doba ohledně práva věřitele, jestliže oznámí písemně dlužníku před uplynutím promlčecí doby, že bylo proti němu zahájeno uvedené řízení nebo že byla zahájena mediace s touto třetí osobou.
III. Soudem nařízená a dobrovolná mediace
Soudem nařízená mediace je mediace, kdy ji navrhuje či nařizuje soud projednávající danou věc. Soud v rámci přípravy jednání má také poučovací povinnost, v jejímž rámci upozorní účastníky na možnost využití mediace podle zákona o mediaci. Další možnosti jsou popsány výše.
Dobrovolná mediace je založena na vůli účastníků konfliktu dohodnout se smírnou cestou na řešení jejich problému. K tomu může dojít před podáním žaloby nebo i po jejím podání. Další možností je sjednat doložku ve smlouvě o tom, že v případě sporu plynoucím ze smlouvy se smluvní strany zavazují spor řešit přednostně u zapsaného mediátora v rámci mimosoudního jednání.
IV. Fáze procesu mediace
Mediace má několik základních fází. Pokud se účastníci konfliktu dohodnou na osobě mediátora, mohou telefonicky nebo osobně kontaktovat mediátora za účelem poskytnutí základních informací mediátorovi. Seznam mediátorů vede Ministerstvo spravedlnosti anebo Česká advokátní komora, pokud se jedná o advokáty (viz ČAK). Mediace je následně zahájená uzavřením smlouvy o mediaci. Obsahuje zejména vymezení konfliktu a jeho účastníků, osobu mediátora, trvání mediace a odměnu mediátora. Pokud nejde o soudem nařízenou mediaci, sjednávají účastníci konfliktu s mediátorem odměnu, jejíž výše se odvíjí od dohody s účastníky. Každý účastník hradí jednu polovinu těchto nákladů. Běžně se odměna pohybuje ve výši 1.000,- Kč za jednu hodinu mediace. Účastníci mediace se mohou účastnit mediačního jednání spolu se svými právními zástupci. Mnohdy mají účastníci mediace tendence překládat mediátorovi listinné podklady k prostudování, aby znal dosavadní stav sporu. Mediátoři však tyto podklady nežádají právě z důvodu, aby nebyli předem ovlivnění předchozím děním a přistupovali k oběma účastníkům nestranně.
K první fázi mediace v rámci sezení u mediátora náleží proces sběru informací, kdy účastníci mediace sdělují mediátorovi všechny okolnosti vzniku konfliktu. Mediátor jim objasní proces mediace a svoji roli. Druhá fáze mediace se nese v duchu naslouchání stranám zúčastněným na konfliktu, aby mediátor získal co nejvíce informací. Ve třetí fázi dovolí mediátor stranám, aby mezi sebou komunikovaly a hodnotily to, co se dozvěděly od druhého účastníka mediace. Ve čtvrté fázi se hledají nové návrhy na řešení konfliktu, na které se aktivně podílí oba účastníci. V páté fázi se rozpracovávají vybraná řešení a rozvíjí se tak, aby bylo zjištěno, zda je jejich realizace v praxi akceptovatelná pro oba účastníky. Šestá fáze znamená sepsání mediační dohody. Tuto dohodu může sepsat mediátor anebo právní zástupci účastníků mediace. Aby byla mediační dohoda vykonatelná například formou exekučního řízení, mohou účastníci mediace podat návrh soudu na schválení smíru nebo požádat notáře o sepsání dohody se svolením k vykonatelnosti.
V. Výhody mediace
Základem mediačního jednání je dodržování zásady nestrannosti mediátora, vyváženosti podílu obou účastníků mediace na mediačním jednání, neutrality mediátora vůči účastníkům mediace, jakož i jeho nezávislosti. Z tohoto důvodu nesmí mediátor řešit konflikty účastníků, s nimiž ho pojí například příbuzenský vztah, známost či právní zastoupení, pokud jde o mediátora advokáta.
Mediace neřeší minulost, ale nastavuje účastníkům mediace pravidla pro přítomnost a budoucnost. Mediátor stranám nepřikazuje žádné povinnosti ani za ně konflikt neřeší. Je odborníkem na mediační proces a vede účastníky mediace k tomu, aby výsledkem jejich jednání byla dohoda přijatelná pro obě strany. Mediátor není v postavení soudce ani rozhodce.
Jestliže jsou účastníky mediace rodiče nezletilých dětí, pak i když přestanou být partnery, budou stále rodiči. A v tom tkví smysl, proč by měli v zájmu svých dětí využít služeb mediátora. Ten je vyškolen v mediačních a komunikačních technikách, které umožní účastníkům mediace nastavit jinou formu jejich vzájemné komunikace a opustit zacyklení ve starých křivdách a nedorozuměních.
Výhody mediace jsou mnohé. Zejména jde o zachování soukromí všech zúčastněných. Mediátor je vázán mlčenlivostí nejen po dobu trvání mediace, ale i po jejím skončení. Účastníci mediace jsou také vázáni smlouvou o mediaci k mlčenlivosti a nemohou u soudu použít informace či listiny získané v rámci mediačního jednání. Mediace může probíhat rychleji než soudní řízení, mediátor navazuje s účastníky mediace přímý kontakt a zajímá se o jejich potřeby a zájmy, strany konfliktu samy formulují přijatelná řešení pro ně samé, proto je budou ochotněji dodržovat než rozhodnutí soudu. Nikdo není vítěz ani poražený. Účastníci mediace odcházejí jako partneři, jimž leží na srdci zejména blaho jejich dítěte, a proto se v jeho zájmu dokázali sami dohodnout na výchově a péči o ně.
Okomentovat